Nikdy nevíš, kdo tě právě teď sleduje.

POVÍDKY // NÁVODY // KLIPY // NÁVŠTĚVNÍ KNIHA


Reklamy házejte SEM, prosím.

Čokoládové vajíčko - 4. díl

7. listopadu 2011 v 18:12 | Leni |  Čokoládové vajíčko
Zdarec!!
Já vím, sem to ale hrozná. Už dlouho, dlouho jsem sem nic nedala. Čas byl, ale ta mrcha - nálada, došla.
Teď mám tak chuť skočit z mostu, nebo zalíst pod velkou kupu listí a nevylíst. :D
Samozřejmě se nechci nijak poškozovat, jen chci něco zažít. Tenhle monotoní život, mě doslova ubíjí. Vraždí. Seká nožíkem do zad. A já se ani nezmůžu na výkřik.
Jasně, jasně už mlčím a raději dávám další dílek. :)
Je sice krátký, ale lepší než žádný, ne? ;)


Vypadalo to, že je s mou odpovědí spokojený, protože si sedl na postel a začal vyprávět. Jeho tak nic nerozhodí. Ani to, že si právě vypráví s duchem své nedávno zemřelé (nebo zavražděné?) kamarádky...
"Když jsem se ten den ráno probudil, dal jsem si dárek, který jsem pro tebe měl, do baťohu. Šel jsem se nasnídat a odešel jsem. Ve škole, když jsem si vybaloval věci, jsem ho ale nemohl najít. Ještě že za mnou přišla Sarah a nabídla mě ty vajíčka," přemýšlel usilovně a mnul si čelo. "Víš Caroline, je mi to líto, že jsem tě takhle odbyl. Kdybych věděl, co bude následovat..." řekl smutně a podíval se směrem ke skříni, kterou měl po pravé ruce.
Odkašlala jsem si, abych mu dala najevo, že jsem na druhé straně a zakřičela mu do ucha. "Nic si z toho nedělej. Ty za to nemůžeš." Díval se mi do očí, ale pro něj to bylo to samé, jako kdyby se díval na imaginární kamarádku, stejně jako ji mě neviděl. Ale asi trochu slyšel. Jemně jsem ho pohladila po tváři a odešla z domu.
Bylo mi do breku. Všechno co jsem kdy milovala, mi teď mizelo před očima. Rodina, která si myslí, že jsem mrtvá ( ale počkat, vždyť jsem!), nejlepší přítel, který se mnou sice mluví, ale za to mě nevidí.
No, co je to za život? Počkat! Jakýpak život. Vždyť už žádný nemám.
Jsem jen smutná dušička, bloudící pouští velkoměsta. Ale mám aspoň Melody.
To ona je mou jedinou oporou, i když to nedává najevo.
To ona je moje naděje.
Moje naděje na lepší "život".
"Co teď?" otázala jsem se ji, když jsme procházely liduprázdnou čtvrtí. Mlha přede mnou, mlha za mnou. Zkrátka typický anglický podzim.
"Půjdem za Sarah," pokřčila ledabyle rameny až se jí vlasy roztančili kolem obličeje.
"Myslíš, že nám něco řekne?" Nevěřila jsem totiž, že bychom z ní něco vypáčily. Sarah je velice nebojácná holka. A to se jí musí nechat.
Ona se však jen sladce zasmála. "Však neznáš ještě všechny mé triky," spiklenecky na mě mrkla a já jsem se musela zasmát. A tomu se říká: hodný andílek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 restless-girl restless-girl | Web | 7. listopadu 2011 v 18:33 | Reagovat

Ha, ten je skvělej. :) Neva, že je kapitolka krátká, je prostě pěkná. ;)

2 krevjezivot krevjezivot | E-mail | Web | 7. listopadu 2011 v 18:35 | Reagovat

[1]: Děkuju! :-) Ty mě vždycky dokážeš potěšit. :-)

3 dreaming-girl dreaming-girl | Web | 7. listopadu 2011 v 21:08 | Reagovat

Souhlasím s Evelin. Je to napínavý... :)) Teď je jen škoda, že už tady není pokračování, protože u předchozích tří dílů na mě vždycky tohle čekalo... :)) Ale těším se, jak to bude dál.

4 krevjezivot krevjezivot | E-mail | Web | 8. listopadu 2011 v 17:24 | Reagovat

[3]: Opravdu děkuju. :-) A neboj. Pokračování bude, někdy. :-D Možná až mě osvítí luna (nebo jak říká Evelin - můza) :-D  :-)

5 Erela Erela | Web | 11. listopadu 2011 v 13:42 | Reagovat

Konečně jsem to stihla přečíst... já se z té školy asi picnu :-D Pěkné a opravdu zajímavá námět na příběh :-)

6 krevjezivot krevjezivot | E-mail | Web | 11. listopadu 2011 v 13:47 | Reagovat

[5]: To znám hele. :-D a děkujůů! :D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Moje ikonka: