Nikdy nevíš, kdo tě právě teď sleduje.

POVÍDKY // NÁVODY // KLIPY // NÁVŠTĚVNÍ KNIHA


Reklamy házejte SEM, prosím.

Krev - 23. kapitola 1/2

2. září 2011 v 18:22 | Leni |  Povídka Krev
Zdravím lidi!
Takže už hodlám tuhle povídku pomalu (nebo rychle?) ukončit. Tohle by měl být poslední díl a ještě čekejte nějakej závěr. Rozdělím to na polovic. Druhou půlku sem dám tak zítra nebo pozítří. Takže brzo už to budem mít z krku. :D
Ale koho to aspoň trochu bavilo, ten se nemusí bát. Už mám totiž nápad na novou povídku. :D
Tak zatím. Jo a když si to přečtěte, řekněte mě na to svůj názor. Nemusíte se bát, sice vrčím, ale nekoušu. ;) :D


23. kapitola 1/2
Alexis
Probudila jsem se na nějakém tmavém místě, kde to páchlo vlchkostí a plísní. Okna tu nebyla, jen v rohu byly zasazeny kovové dveře.
Snažila jsem se posadit, ale nešlo to. Nohy a ruce jsem měla svázané kovovými řetězi, které byly vražené do zdi. Jakákoliv snaha utéct, byla mizivá. A tak jsem se aspoň pozorně zaposlouchala. Uslyšela jsem rozhovor dvou mužům ale slova jsem nepochytila. Pochvilce hlasy ustaly a někdo otevřel dveře. Ve světle z chodby se linulo světlo a rýsovalo mužskou postavu. Zadívala jsem se pozorně a uviděla malého starého mužíka s bílými vlasy a plnovousem.
Došel ke mě a pohladil mě po tváři. "Ta podoba." zamumlal, ale já ucukla. Potichu se zasmál.
"Kdo jste?" vyhrkla jsem podrážděně.
"Jsem to ale nezdvořák." řekl a uklonil se. Nevěděla jsem sice, co to má znamenat, ale asi to je něco zdvořilostního. "Louis de Passé jméno mé. A ty musíš být Ida Undset nebo jak si teď říkáš Alexis." zamračil se a zakroutil hlavou. "Šílený jméno."
"Tak fajn kámo." neměla jsem náladu se tu dohadovat s nějakým starým uhozeným upírem. Chtěla jsem pryč a navíc mě bolela hlava. I když možná jsem si nevybrala tu nejlepší taktiku. "Zaprví: Ida ,nebo jak to bylo, je moje minulost. Teď jsem Alexis. Zadruhý: Chci pryč a to okamžitě a zatřetí: až uvidíš Vivien, rozbij ji za mě tu její odpornou pusinku. Je to jasný?!" Sice takhlen se se starými lidmi nemluví, ale taky se mladí lidi, jako já, neunáší, takže jsme si kvit.
Klidně se na mě díval a pak napřáhl ruku a vrazil mi facku. Hlava mi vyletěla na stranu a já ucítila, jak mě tvář pálí. S výkřikem jsem si ji začala třít. Takže si myslím, že mu teď něco zase dlužím.
"Mluv se mnou s úctou!" nařídil mi. Vždy mě naštve, když se ke mně někdo chová, jako k něčemu podřadnýmu, a tak jsem nabrala v puse sliny a vyplivla je na jeho kalhoty. Sice jsem mířila na obličej, ale aspoň něco. Jestli z tohodle vyváznu, měla bych cvičit plivání na terč.
"Ty malá..." znova se napřáhl, ale něčí ruka mu zarazila pohyb. Udiveně se otočil a i já jsem byla překvapená, když jsem ho tam uviděla. Přišel mě zachránit. Srdce mi dělalo koutouli v hrudi. Byl to on. Josh.
"Zdravím praotče." řekl chladně a podíval se mu do tváře. "Myslím, že tohle setkání nebude pro tebe příjemné."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Erela Erela | Web | 3. září 2011 v 20:00 | Reagovat

To už bude konec? Páni úplně si mě zaskočila... ale je to super (jako ta povídky)! A moc pěkný vzhled! ;-)

2 krevjezivot krevjezivot | 3. září 2011 v 20:29 | Reagovat

[1]: Děkujůůů :-) Už jsem potřebovala změnu desingu. :-D

3 Beleatrix Beleatrix | Web | 17. září 2011 v 12:31 | Reagovat

Tak jdu na poslední část...

4 restless-girl restless-girl | Web | 26. října 2011 v 13:00 | Reagovat

Jestli z tohodle vyváznu, měla bych cvičit plivání na terč. :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Moje ikonka: