Nikdy nevíš, kdo tě právě teď sleduje.

POVÍDKY // NÁVODY // KLIPY // NÁVŠTĚVNÍ KNIHA


Reklamy házejte SEM, prosím.

Krev - 3. kapitola

30. června 2011 v 20:49 | Leni |  Povídka Krev
3. kapitola
První hodina konečně skončila a my se museli přemístit do jiné třídy. Na chodbě do mě strčila

kamarádka Shaunee a když jsem se na ni s nechápavým výrazem podívala, ukázala hlavou na jednoho kluka, co kolem mě procházel. Byl hrozně bledý a jeho bledost kontrastovala s černým oblečením, které měl na sobě. Měl černé rozčepířené vlasy, které by na někom vypadali vtipně, ale na něm byly bezvadné. Jeho oči mě probodávali, a kdyby uměl vysílat blesky, už by ze mě byla pořádně spálená brambora. Rychle jsem od něho odvrátila pohled a pokračovala mlčky dál. Ale jedno se muselo nechat, a to že byl překrásný, možná až nadlidsky překrásný.
"Proč se na tebe tak koukal?" ptala se mě Shaunee hned co jsme vkročily do učebny biologie.
"Jak to mám vědět." řekla jsem podrážděně.
"Vypadalo to jako by tě znal a tys mu něco udělala. Ale aspoň na tebe koukal, o mě ani pohledem nezavadil." stěžovala si, ale já ji už skoro nevnímala. Myšlenkama jsem byla u pana Neznámého. Ale Shaunee měla pravdu, jeho pohled by opravdu divný.
Při hodině jsem se přihlásila, protože jsem potřebovala na záchod. Ve skotečnosti to byla lež. Potřebovala jsem jen uniknout tomu slunci, které na mě začalo svítit. Příšerně mě z něho bolely oči i kůže. Vyšla jsem ze třídy, a když jsem procházela chodbou, zaslechla jsem za rohem nějak šramot. Potichu jsem se přiblížila k zatáčce chodby a nahlídla jsem za roh. To co jsem uviděla bylo opravdu divný. Ten novej kluk tam zrovna neskutečně potichu lámal nohu od dřevěné židle. Proč to dělá? Snažila jsem se být co nejvíce potichu, ale asi jsem se nějak prozradila, protože vzhlédl a upřeně na mě koukal. Potom rychlosti vzduchu ke mě přiběhl a přimáčkl mě ke zdi.
"C-co to.." vyhrkla jsem, protože ten náraz docela bolel, ale on mě u prostřed věty zastavil a zuřivě mě probodával očima.
"Proč si sem přišla? To mi nedáš nikdy pokoj?" procedil skrz zuby.
"Ale..." zastavila jsem se, abych mohla zakřičela bolestí, protože mi tu nohu židle, co celou dobu držel v ruce, vrazil do břicha. Rukou mě zakril pusu, aby můj výkřik nikdo neslyšel. Snažila jsem se mu vykroutit, ale stisk měl pevný a navíc mě rána v břiše nesktečně bolela. Konečně mi kolík vyndal z těla a mě se zatmělo před očima. Poslední myšlenka, která mě projela hlavou, byla, Co to má znamenat?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 beleatrix beleatrix | Web | 5. července 2011 v 18:31 | Reagovat

Pročetla jsem se zatím sem.. (to je zvláštní věta :D  :D) Za nějakou chvíli to snad dočtu..

2 Miss Murder Miss Murder | E-mail | Web | 2. srpna 2011 v 11:33 | Reagovat

ůůůů O_O  O_O nemůžu se zdržovat dlouhejma komentama-musim rychle číst dál :-D

3 restless-girl restless-girl | Web | 26. října 2011 v 10:25 | Reagovat

Wáu. :D O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Moje ikonka: